Vážení a milí naši zákazníci, chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za podporu, kterou nám, naší kavárně MyRaw Café a tím celému týmu vyjadřujete Vašimi návštěvami kavárny a objednávkami narozeninových a svatebních dortů 😊!
Před pár dny jsem si kladla na srdce, že bych přece jen po delší době měla napsat nějakou větičku, jak to vlastně s námi je Té práce kolem kavárny, výrobny a v neposlední řadě i cukrawí bylo tolik, že nikdy na psaní nezbyl čas, anebo i síla něco kloudného napsat.Z banálního vánočního příspěvku je nakonec nevánoční úvaha… .Blíží se...
Tento refrén písničky mi zní v uších celé dny. Ano, všechno jednou skončí, stejně tak, jako začalo. Zejména se to týká problémů, které se na nás nalepí jako smůla, a ne, a ne se jich zbavit. Jenže vše má svůj čas a svoji "mez".
Zní to jako pohádka Ale nakonec je to tak. Pokud se přenesete přes všechny nástrahy a přeskočíte všechny překážky, je všechno, jak má být. Jde jenom o to, neztratit sportovního ducha a nepodlehnout před zdánlivě nepřekonatelnou hradbou.
Co tedy ze srdce nemám ráda, jsou jakékoliv šarvátky, boje či bojůvky a všechno, co jenom trochu zavání násilím. Také jak by ne, když už moje křestní jméno slaví "mír". Jenže to asi není tak docela možné, proplout životem bez ztráty kytičky. Tím myslím, nenechat se vtáhnout do jakéhokoliv klání. Ať už jde o důležité, velmi důležité nebo banální...
Jsou to již neuvěřitelné čtyři roky od mého blogu s názvem "Změna je život". Hledala jsem příhodnější název pro nový a promiňte, nemohu si pomoct. Můj nový příspěvek zkrátka musí nést stejný název, protože teď je to opravdu o "velké změně". Po osmi letech od otevření naší kavárny MyRaw Café v Dlouhé ulici a po sedmi letech od otevření výrobny...
Nějakou dobu jsem neměla čas na cokoliv jiného kromě pracovních povinností. Nebyl čas přemýšlet, natož utřídit myšlenky a něco psát. A konečně, zcela nečekaně nastala doba, kdy jsem se ocitla odstřihnutá od běžného provozu a každodenního chaosu.
Toť lidová moudrost. Neradi jsme toto slýchávali za komunistické diktatury, neboť právě tuto větu použili a obrátili proti vlastním lidem. Jenže doba se změnila a zahladila jakž takž bolavé rány z doby minulého století. Máme tu novou generaci. Každá doba nese své; radosti i starosti. A nové boje. Už ne tolik za svobodu pohlaví, ale práva všech...
Ani jsme se nenadáli a máme po Vánocích. Takový ten smutný zimní čas, kdy všechno krásné za námi a jaro v nedohlednu. A navíc období, kdy nevíte, co ještě shůry přijde za "strašidlo". Tím myslím, čím nás ještě budou strašit, omezovat a snažit se utlumit v našem životě. Přiznám se, i mě dohnala ta ponurá nálada, kdy světlo na konci...
Nedá mi to, abych nesedla ke klávesnici a nenapsala blogový příspěvek k dnešnímu dni. A je právě potřeba, aby byl zveřejněn v tento svátečný den. V den boje za svobodu. Tu moji, vaši, naši.
