Chcete tašku za korunu?

NE! odpovídám vždy poměrně nahlas a důrazně. Je řeč o nákupech všeho druhu, kde docela pokrokově přestali poskytovat igelitové tašky zdarma. Ano, je to úžasný krok vpřed, oproti předchozím létům, kdy se nám tašky a pytlíky z plastu vršily v domácnostech, létaly po ulicích a zachytávaly se v korunách stromů, které pak působily jako dost nepovedené vánoční stromy.

Plast nás v posledních letech čím dál víc pronásleduje jako noční můra v podobě odpadků, plovoucích ve všech vodních tocích a nacházejících se úplně všude. Třídění odpadu je sice bohulibá činnost, ale takový nárůst plastového odpadu recyklace nezachrání.

Takže tašku nechci a tvrdošíjně po kabelce nosím hned několik rozložitelných nákupních tašek, jednu retro síťovku a x pytlíků ze síťoviny. Cítím se opravdu skvěle, když můj ovozel (ovoce a zelenina) přijíždí k pokladně v těchto novodobých, ačkoliv trochu záhadných nákupních pytlících, na jednom konci stažených šňůrkou. Pokladní si mě změří, co že jsem to za exota, a s povzdechem začne zkoumat dobře maskovaný obsah pytlíků. To už zajímám celou frontu za sebou, která se mezitím vytvořila. Nejenom, že můj nákup působí dle většiny spoluobčanů trochu bizarně, zejména svým 100% rostlinným složením, ale ještě v bizarnějším balení. Na mysli mě vyvstala vzpomínka, kdy jedna malá dívenka s upřeným pohledem na mých 5 kg banánů něco špitla vedle stojícímu tatínkovi. Ten, zastánce, co je šeptem, to je čertem odvětil nahlas: "Paní má doma asi opičku." A já jsem dodala: "A ta opička jsem já...". Teď si nejsem jistá, co by tehdy ten tatínek odpověděl, pokud by banány pluly k pokladně v podivných síťovaných pytlících. Možná bych byla rybářova žena nebo tak něco. V každém případě jsem hrdá na to, že jsem trochu více pokročila ke kýženému cíli zvaném "zero waste".

Nemůžeme ovšem změnit vše najednou, ale každý krůček se počítá. Začíná to tříděním odpadu, pokračuje nekupováním "odpadu" a dále snižováním jednorázové spotřeby ať už kapesníků, kosmetických nebo hygienických potřeb. Také to znamená přejít na rozložitelné materiály a ekologické prací nebo čisticí prostředky. Na každém kroku máme volbu.

O víkendu jsem měla menší názorovou rozepři s mužem, který mi vytrhl své 2 ponožky z ruky, neb jsem je chtěla přihodit do sušičky k ostatnímu prádlu. Nechce prý navyšovat spotřebu energie, která je ve většině případů neekologicky vyráběna. Má sice pravdu, ale na druhou stranu by se mnohé prádlo namísto usušením v sušičce muselo žehlit. Takže je to plichta. Uraženě jsem podotkla, že by také panstvo (myšlena moje rodina), měla důsledně zhasínat světla na chodbě a nesvítit zbytečně. Ano, mohla bych změnit spoustu věcí, ale ne všechny by byly účelné. Jezdit do práce na kole (ale kam bych umístila 10 krabic dortů a 9 litrů ořechového mléka?), vrátit se ke svíčkám, nekoupat se a nesprchovat, anebo nesušit a ani neželit prádlo. Asi by to v dnešní době neprošlo.

V tomto ohledu je veganství velmi ekologickou variantou, ať už se jedná o spotřebu vody, energie nebo tvorbu CO2. Známým faktem je, že celá doprava, včetně letecké má menší uhlíkovou stopu než masný a mlékárenský průmysl. Ať už v rodině nebo v kavárně se snažíme o co nejmenší zátěž v podobě nerozložitelného odpadu.

Jak zní naše kavárenské motto: "Nemůžeme změnit vše, ale můžeme ukázat cestu kudy jít." A to nám bude velkou ctí.

Vaše Mirka MyRaw 

Návod, jak si ušít vlastní pytlík na nákup:
https://www.ecofuture.cz/clanek/prodysne-pytliky-na-ovoce-ze-starych-zaclon

Případně si zajděte na workshop:
https://www.facebook.com/krinolinadagmarrejsa/

Anebo kde si je zakoupit:
https://www.econea.cz/sacky-na-ovoce-a-zeleninu-pecivo/

CO2 a veganství:
https://www.vegan.cz/clanky/80-zivocisna-vyroba-kamen-urazu-ekologie-planety